Když se nás před odjezdem ptali, kdy se budeme vracet, nabízela se odpověď „po kouskách“. Vzhledem k bezpečnostní situaci v Mali, kam jsme se chystali, by to mohlo znít morbidně. Proto jsme výraz „po kouskách“ nahradili slovem „po skupinkách“. Což ale nebylo úplně přesné.

První skupinka tvořená Karlem Lopraisem, Milanem Lopraisem, Jardou Šímou, Milanem Horku a Mírou Šimáčkem dorazila do Prahy 13. února. Jarda Lhota nás opustil 17. února v Bamaku. Honda s Petrem Kotkem a Honzou Rajnišem dorazila do Čech v noci 29. února a Mitsubishi Alfavaria 8. března. Důležité je, že jsou všichni zdraví a plní dojmů. S technikou to tak slavné není.

Tatra s motocyklem AJP jsou na lodi, která měla včera pravděpodobně poruchu a byla unášena čtyřkilometrovou rychlostí zpátky k africkým břehům.

Honda byla předána do kosmetického salonu firmy Steam Detail. Následně bude provedena repase (kape olej z motoru pod spojkou) v Autocentru Dobřejovice. Tam už čeká Mitsubishi, z kterého kapal olej z motoru všemi možnými místy a na rozdíl od Hondy, pod kterou se tvoří jedna loužička, se pod myšákem tvoří loužiček mnoho. Způsobují to tlaky, které se ze spalovacího prostoru nad písty přesouvají do prostoru pod nimi. Obě auta vypadají, jako když projely válečnou zónou plnou min a granátů. Důležité ale je, že nás dovezla po více jak 17 000 kilometrech až domů, do Čech.

Foto: Podle Honzy Rajniše jsme jeli po staré koloniální cestě. Já si to nemyslím, podle mého je to stezka pro osly a tak jsme tu správně.